Z deníku narativní dílny / 1

03.04.2018

Je to cosi pomalého a klube se pěkně. Máme z něj radost. Ne, jaro to tentokrát není. V Pangurových příbězích se klube pohádka. Jmenuje se Malý pasáček a vlk, začíná následovně:

Bylo nebylo, někde za devíti zeměmi, a dokonce ještě dál za skleněnými horami, tam, kde malé prasátko s krátkým ocáskem rypáčkem zemi rozrývá, stála na kraji lesa chaloupka a v chaloupce žil pasáček. Byl to ještě malý kluk a to, jak pěkně rostl, bylo poznat na délce nohavic: byly mu rok od roku kratší. Když mu kalhoty začaly sahat pod kolena, byl už pasáček dost velký na to, aby se celý den zdatně staral o stádo prasat.

Jde o maďarskou lidovou pohádku, kterou jsem převyprávěla slovy, Lenka Kamínková (výtvarnice a ilustrátorka) ji zase vypráví obrazy... tam, kde pasáček bydlí, bychom také rády bydlely. Vlků se nebojíme. A co vy?