Měsíční muž / Moon Man Tomi Ungerer o touze odejít a nepřijetí jiného

06.08.2017

Jsou knihy, které se mi po každém přečtení a prolistování líbí víc a víc. A to nikoliv v tom smyslu, že bych na první pohled nebyla s to přijít jim na chuť a musela se na jejich obrázky a věty, barvy a zápletky po malých krůčcích ladit. I z takových knih by bylo možné vytvořit seznam. Teď ale myslím spíše knihy, které obsahují vizuální či slovní odbočky a narážky, jež nejsou vidět hned, respektive se neukážou okamžitě čtenáři, který dychtivě sleduje především osud hlavního hrdiny.

Takovou knihou je i obrázková kniha Měsíční muž (Moon Man) Tomiho Ungerera, jež od svého prvního vydání v roce 1967 na své výmluvnosti nic neztratila. Touhu odejít v ní Ungerer tematizoval ve vztahu k zakoušení vyhoštění a nepřijetí. Výsledkem je rozmarný alegorický příběh, který v kontextu současných migračních procesů novou silou projevuje svou nadčasovost a existenciální rozměr.

Ungerer přitahuje pozornost už jen svým neobvyklým pohledem, kterým svou knihu začíná. Zatímco většina příběhů, které vypráví o Měsíci a lidském vztahování se k němu, zachycuje fascinaci Měsícem, respektive touhu dostat se k němu ve spirituálním nebo fyzickém smyslu blíž, Ungerer vypráví o Měsíčním muži, který ze svého třpytivého měsíčního domova každou noc žádostivě sleduje, co se děje na Zemi. Touží dostat se dolů do pozemského světa, aby si po vzoru lidí mohl i on pěkně zatančit. Převrat v jeho nudném životě přinese kometa, která se jednoho dne mihne kolem Měsíce. Měsíční muž se v pravou chvíli chytne jejího ohonu a letí s ní až na Zem. Netuší ale, že ho tam nebudou čekat s otevřenou náručí: brzy po svém přistání je Měsíční muž zaměněn za vetřelce a nebezpečného nepřítele a uvězněn. V této situaci ho zachrání jeho vlastní měsíční podstata: při ubývání Měsíce začne postupně ubývat i on a v podobě štíhlého mladíka po několika dnech jednoduše proklouzne mezi mřížemi na svobodu. Může se tak krátkou dobu těšit z pozemské přírody, může si dokonce i s chutí zatančit, než ho policie znovu vypátrá. A tak aby unikl dalšímu pronásledování, přijme nabídku starého vědce odletět v jeho raketě zpátky na Měsíc. Zůstane tam, stočený do klubíčka v nádherném třpytivém jasu, už navěky.

Příběh nám s humorem a bez patosu ukazuje lidskou společnost, jež je plná strachu a zbabělosti, omezenosti a uzavřenosti. Její neochota přijmout cizího a nově příchozího je vyhrocena až do krajnosti, vždyť lidský svět očerňuje, pronásleduje a kriminalizuje i toho nejzázračnějšího hosta: Měsíčního muže. Ten si navzdory své původní touze uvědomí, že mezi lidmi žít nemůže, a ani nechce. Pochopí totiž, že by na Zemi pokojně a šťastně žít nikdy nemohl.

Spřízněnou duši Měsíční muž nalezne ve vědci, jehož postava je ztělesněním odvěkého přitahování člověka Měsícem. Ti dva si rozumí, přestože intencionální objekt jejich touhy, prostor jejich snů se nachází na opačných koncích, ve vzájemném protikladu. Možnost souznění s cizím, ba přímo protikladným je tedy sice naznačena, ale příběh mluví zároveň o tom, že této možnosti pozemský svět nepřeje. Měsíční muž se vzdá svého snu a tím se zachrání. V tomto ohledu končí jeho "výlet" šťastně. Jenomže konec příběhu je zároveň zprávou o nemožnosti pobývání ve vysněném světě, zprávou o vystřízlivění z vytouženého. Ambivalentní povaha narativního rozuzlení je možná vzkazem pro společnost, která na Zemi zůstane. Jež mohla, ale nepřijala Měsíčního muže.

V této společnosti žije i čtenář, který celou dobu fandí Měsíčnímu muži, ztotožní se s jeho perspektivou a přeje si únik před nesmyslnou panikou a absurdní vojenskou mobilizací. A na závěr může rozpoznat, že absurdita toho, že lidský svět nechce a nedovede přijmout ani tak vzácného hosta, jakým je Měsíční muž, zanechává za sebou nevyřčený úkol, který se vznáší nad příběhem stejně jako kouř nad ohněm. Protože absurdita je jen jednou stránkou mince, jež zastupuje náš lidský život. Druhou, neopominutelnou, stránkou je existenciální odpověď každého z nás na tuto absurditu.

A co se malých odboček a narážek týče: máte-li možnost, podívejte se kromě této nádherné knihy i na to, jak se s odbočkami a narážkami vypořádali tvůrci animovaného filmu Moon Man, který vznikl na základě Ungererova vizuálního příběhu. 


Bibliografické údaje: Tomi Ungerer, Moon Man, New York, Harper and Brothers, 1967. 

Zdroj ilustrace:  www.phaidon.com